Anketa expertů CANAL+ Sport: Kdo si v Premier League vysloužil pochvalu?

KAREL POBORSKÝ, expert

Zatím je pro mě pozitivní Liverpool, u kterého jsem opravdu nečekal tak rychlé fungování nové zálohy. Velké uznání zaslouží i Aston Villa, která stále nesundává nohu z plynu a je takovou štikou sezony, i když v boji o nejvyšší příčky ji může limitovat úzký kádr. Zajímavá je i změna Arsenalu, který hraje mnohem líp do obrany. Ale jestli to bude stačit na titul? Skoro si myslím že ne. Navíc se mi začíná zase líbit Manchester City, který druhou půlku soutěže dlouhodobě zvládá skvěle a přijde mi, že se znovu dostává do vítězného módu.

JIŘÍ HOŠEK, šéf sportovních redakcí

Vyrovnanost soutěže. Nemyslím ale vyrovnanost čistě tabulkovou, nýbrž především herní. Premier League je vnímána coby soutěž, v níž může kdokoli porazit kohokoli, jenže zakolísání favoritů bývaly dílem momentálních blikanců. Dnes si papírově slabší celek vyšlápne na favorita, protože na to jednoduše fotbalově má. I takový Bournemouth disponuje výtečným manažerem a kádrem, z něhož by si podstatně větší kluby rády vyzobaly a v případě Dominika Solankeho nejspíš i brzy vyzobají, lecjakého jedince.

Olupování gigantů o body už neprobíhá stylem „dej brzy gól z rohu a zakopej se v šestnáctce.“ Na pojem „jisté 3 body“ v probíhajícím ročníku zapomeňte. Jinak bych jmenovitě vyzdvihl Liverpool a Tottenham. Předvádět atraktivní fotbal a být v těsném kontaktu s čelem tabulky pár měsíců poté, co byl A-tým spolu s odchodem Harryho Kanea opticky v rozkladu, se blíží zázraku. Pane Postecoglou, klobouček!

KAREL HÄRING, šéfredaktor fotbalové sekce

Vyhnu se velkým jménům. V mých očích si zaslouží velké uznání dva trenéři. Ironií je, že ten první by asi do Anglie nepřišel, kdyby se s tím druhým v klubu nerozloučili, přestože je zachránil. Jasně, mám na mysli Andoniho Iraolu a Garyho O’Neila. Letní rozhodnutí majitele Bournemouthu Billa Foleyho vypadalo jako velmi nevděčné, když se rozhodl nahradit O’Neila jednačtyřicetiletým Baskem. Po počáteční adaptaci „Cherries“ na nový styl se klub rozjel a patří mu 12. místo.

Wolverhampton je na tom ještě o jeden stupínek lépe. I tady si mohou majitelé gratulovat. Ačkoliv nenadálý odchod Julena Lopeteguiho krátce před startem sezony vypadal jako velká ztráta, sázka na Garyho O’Neila se vyplácí. Také „Vlci“ měli (logicky) pomalejší rozjezd, v poslední době ale šlapou. Mimochodem, v tabulce zápasů za posledních deset kol je Bournemouth pátý. (plus zápas k dobru) a Wolves jsou šestí!

MATÚŠ LUKÁČ, moderátor a komentátor

Rozdělím to na dvě skupiny, z individuální a týmového hlediska:

Mohammed Salah – v této sezóně naprosto senzační a komplexní hráč. Z jeho pohledu škoda načasování AFCON. Pokud se nezraní a vrátí se z turnaje v psychické pohodě, je hlavním kandidátem na ocenění Hráč sezony. Dominic Solanke – v Premier League jsem nad ním v minulosti zlomil hůl, ale momentálně má životní formu. Hwang Hee-Chan – hraje s lehkostí, skvěle se doplňuje s Matheusem Cunhou. Guglielmo Vicario – brankářský objev sezony Premier League.

A teď z kolektivního hlediska: Aston Villa – nejpříjemnější překvapení. Bournemouth – odvážné rozhodnutí v případě angažování Andoniho Iraoly, který dokonale změnil herní identitu týmu. Tottenham – Ange Postecoglou zařídil, že je konečně radost komentovat Tottenham. Wolverhampton – práce Garyho O’Neila s maximálním využitím potenciálu hráčů po odchodu stálic.

MARTIN MINHA, moderátor a komentátor

Za dosavadní vítěze můžeme považovat hráče Liverpoolu, kteří i přes křivdu (a zatím jedinou ligovou prohru v sezoně) s Tottenhamem vedou v polovině sezony tabulku. Možná ještě větší respekt zaslouží Unai Emery (z mého pohledu zatím manažer sezony), který s Aston Villou splňuje předsezonní očekávání některých odvážných expertů a s týmem okolo Ollieho Watkinse plní roli černého koně v boji o TOP 4.

MAREK SKÁČIK, moderátor a komentátor

Pro mě je to Unai Emery a jeho Aston Villa. Reálně hrají o titul, zvládají nástrahy pohárové Evropy a mají jasně definovaný a rozpoznatelný styl. Momentálně jsou týmem, který je inspirací pro další kluby, a to nejen v Premier League.

KAREL TVAROH, expert

Ange Postecoglou a Sean Dyche. Manažeři Tottenhamu, respektive Evertonu, se museli potýkat s nepřízní osudu. A prozatímní výsledek je dechberoucí. Postecoglou spustil v Tottenhamu odvážnou kulturní revoluci, v rámci níž dokázal mimořádně zatraktivnit herní styl a vrátit celé značce Spurs dlouho chybějící důstojnost. A to všechno bez legendy Harryho Kanea.

Sean Dyche mě uchvátil schopností adaptovat se na požadavky Premier League pro ročník 2023/24. „Toffees“ pod jeho vedením předvádí o poznání pohlednější fotbal, který si z pověstného „Dycheballu“ ponechal smysl pro přímočarost a účelnost. Nebýt odečtu deseti bodů za porušení ekonomických pravidel, „moderní“ Everton by se hlásil do bojů o pohárovou Evropu.

Čestná zmínka patří bleskovému návratu Liverpoolu do boje o titul, průběžně druhé Aston Ville, vzestupu Bournemouthu a nezvykle sympatickým Wolves.

JAN PODMOL, redaktor

Kanonáda Newcastlu na Sheffieldu? Domácí rekord skvělé Aston Villy? Nebo rozjetý Tottenham vedený sympatickým Angem Postecoglouem? To všechno byly úžasné momenty, ale tu nejhezčí a nejintenzivnější emoci ve mně vyvolala remíza Chelsea s Manchesterem City 4:4.

Za mě jasný zápas sezony, který měl úplně všechno. Krásné branky, obraty skóre, kontroverzní momenty i skvělou atmosféru na tribunách (což na Stamford Bridge není samozřejmostí). Viděli jsme tu nejlepší možnou reklamu na Premier League.

VIKTOR FREISINGER, analytik

Aston Villa. V minulé sezoně se ocitla na pokraji rozkladu nyní bojuje o nejvyšší příčky a Ligu mistrů. Na vzestupu klubu má největší podíl manažer Unai Emery. Kromě jeho nezpochybnitelných trenérských a psychologický kvalit na něm oceňuji, jak dokáže z průměrných hráčů udělat nadprůměrné a perspektivní borce proměňuje ve hvězdy aktuální sezony, jejichž hodnota prudce stoupá.

V minulé sezoně jsme to mohli vidět na příkladu Tyrona Mingse. Momentálně zraněný kapitán Villy se z nemotorného středního obránce proměnil za několik měsíců v prototyp moderního stopera s excelentním klidem na míči a velmi přesnou rozehrávkou. Velmi se mi líbí, že s hráči pracuje, tak, že chce posunout jejich silné stránky až na samotnou hranu jejich možností. Výběr místa a načasování náběhů Ollieho Watkinse, přínos v mezihře od Douglase Luize nebo driblink a zakončení Leona Baileyho.