Soudce je mrkev! Už i v Anglii…
Toto zvolání bylo typické pro české fotbalové publikum v době první republiky. Šlo o chvíle, kdy fanouškovský lid nebyl spokojen s výroky mužů v černém. Co se volalo tou dobou během podobných momentů v Anglii, to netuším. Ale mám jisté podezření, že v současnosti by přirovnání ke zdravé kořenové zelenině angličtí sudí docela brali. Dostává se jim totiž daleko nevybíravějších pojmenování.
Není zas tak úplně divu. Chyb napáchaných rozhodčími, nebo jejich kolegy u VARu se objevuje příliš. Můžeme se bavit o neodpískaném faulu (a tedy penaltě) gólmana Manchesteru United Andrého Onany při zápase s Wolverhamptonem, což byl asi nejkřiklavější příklad této sezóny. Podobných rozhodnutí ale bylo k vidění mnohem více. À propos, kauza Onana - když Premier League zveřejnila část komunikace mezi hlavním rozhodčím a posádkou VAR, mnozí jsme nevěřili vlastním uším. Krátce shrnuto: Onana sice zboural protihráče, málem ho přizabil, ale protože ten chlap nešel do souboje, tak to nech být a nic nepískej. Dost se divím, že z toho nakonec nebyl útočný faul Kalajdžiče. Ne, vážně, bráno touto logikou, mohl by obránce v jednom rohu pokutového území dát nic netušícímu soupeři pěstí a nic by se nedělo, protože se hraje na druhé straně šestnáctky.
Po tomto skandálním výroku, který PGMOL ústy Howarda Webba prohlásila za chybný, se opět vzedmula vlna spekulací o tom, že velké týmy to především při domácím utkání mají s rozhodčími o něco jednodušší než protivník. A to se nenacházíme v české kotlině, kde podezření z nějakého ovlivnění utkání tak nějak patří k bontonu fotbalových diskusí na mnoha úrovních. Anglickým sudím, kteří oproti těm českým mají daleko větší autoritu, se nedaří držet jednotný metr. Co zápas, to jiný pohled na jeden a ten samý prohřešek. Někdy žlutá, někdy červená, někdy se nepíská vůbec. Co si má vybrat divák, komentátor, fotbalista, to je záhadou. Především druzí jmenování mají velký problém.
Něco málo o tom vím. Sudí (ne-)pískne ruku v pokutovém území, divák pochopitelně čeká vyjádření od muže za mikrofonem, jenže ten může jen tipovat, protože netuší, jaké hledisko pro posouzení situace sudí a VAR zvolí a kolikrát nemá ponětí ani o tom, co se vlastně řeší. A včil mudruj, ogare. Něco říci musí, od toho na své pozici je, jenže riziko omylu je hodně velké. Ale pokud nechce použít to nejhorší komentátorské alibi – udělejte si obrázek sami – musí s kůží na trh. Že si divák následně zanadává na adresu rozhodčích i komentátora, je nad slunce jasnější.
Pokud bych se za něco do budoucna přimlouval, bylo by to daleko transparentnější řešení podobných momentů. Tak, aby komunikaci sudí – VAR slyšeli televizní diváci i ti na stadionech. Když to jde v ragby, nevidím pražádný důvod, aby to nešlo i na fotbale. Zároveň je nutné, aby PGMPOL důrazně zapracovala na jednotném výkladu, aby se jeden a ten samý zákrok nevykládal jako faul v sobotu a v neděli prošel jako dovolené hraní. Bez toho klid na fotbalovém nebi nenastane. Pokud fanoušek bude ze stadionu odcházet a probírat výroky sudího místo vzpomínání na krásné akce, nádherné góly či povedené driblinky, vždy zůstane hořká pachuť. A byla by to škoda…